Přednemocniční neodkladná péče prošla v posledních desetiletích obrovskou kvalitativní proměnou. Zdravotnické záchranné služby (ZZS, záchranky) vrací do života pacienty, kteří byli dříve nenávratně ztraceni.
Záchranky jsou klíčovou organizací pro zvládání nejen těžkých úrazů, srdečních a plicních onemocnění, cévních mozkových příhod, ale i pro všechny urgentní situace u dětí, seniorů, jejich činnost jde napříč všemi klinickými obory.
Činnost záchranek daleko přesahuje jejich povinnosti vymezené zákonem o ZZS, často suplují jiné složky primární péče, jejich práce významně zasahuje i do sociální oblasti. Jsou jednou ze 3 klíčových složek integrovaného záchranného systému (IZS), podílí se na zvládání jakéhokoliv neštěstí s větším počtem postižených osob.
Každou minutu vyjíždí v časovém limitu v ČR 2 sanitky záchranky urgentně pomoci lidem potenciálně ohroženým na životě, počet výjezdů překročil 1 milion/za rok. Činnost záchranky je v současnosti kýmkoliv nezastupitelná, zároveň nepostradatelná a klíčová. Pro většinu populace a část odborné veřejnosti je její činnost naprostou samozřejmostí.
Nepostradatelnost a zároveň zranitelnost záchranek ukázala COVID epidemie. Riziko práce na ZZS je enormní. Pokud se zdravotníci v nemocnicích ocitli v první linii, pak záchranáři ZZS jsou doslova v zemi nikoho. Těžko najít rizikovější profesi. Záchranáři ZZS musejí dál reagovat na tísňové výzvy, činnost na tísňové lince ohrožení života 155 nejde odložit, přerušit nebo řešit pomocí home office. Lidé nadále stonají a umírají, výkony nutné k záchraně života včetně invazivních je nutno provádět dál, bez přerušení, za zvýšeného rizika a s ochrannými pomůckami, které práci významně komplikují. To vše pod obrovským tlakem všeobecně kontinuálně mediálně šířené paniky, nejistoty a obavy z budoucnosti. Nemluvě o dalších povinnostech, které musejí záchranáři vykonávat ve státním zájmu navíc, např. podíl na organizaci a mobilním sběru vzorků u rizikových pacientů.
Záchranky nedisponují personálními rezervami, pokud si záchranář vezme např. ošetřovatelské volno na dítě, znamená to, že za něj bude sloužit někdo jiný v přesčasech. Pokud přišli do kontaktu s rizikovým pacientem a byli bezpříznakoví, sloužili dál, karanténa v tomto případě (pouze) pro zdravotníky neplatí. Avšak i záchranáři mají své blízké, o které mají strach, a kteří mají strach o ně, jsou mezi nimi matky samoživitelky, které se starají o nedospělé děti. Mnozí záchranáři v důchodovém věku (znám několik takových lékařů) odmítli zůstat v bezpečí domova a pokračovali ve službách při zvýšených bezpečnostních opatřeních a sníženého komfortu při práci.
COVID epidemie odhalila hodně věcí, které bude nutné do budoucna změnit ohledně legislativy tak, aby se ZZS staly silnou a hlavně rovnoprávnou složkou IZS. Aktuálně však stát při odměňování různých profesí za zvládnutí krizové situace nesmí na záchranky a jejich zaměstnance zapomenout.
Ze služby Jiří Knor, 1.5.2020